I Love Brno

Play, nejnavštěvovanější výstava posledních let u nás, se z Prahy přemístila v obměněné formě do Brna. Zda na jihu Moravy překoná další rekordy, bude jasno 17. července, kdy expozice skončí. Pondělní vernisáž s poněkud zdlouhavými projevy organizátorů a partnerů výstavy jen občas vtipně přerušil duchovní otec výstavy Petr Nikl svojí hrou na vystavené hudební objekty.

Vernisáž byla první z padesáti akcí, které Technické muzeum připravilo k příležitosti oslav svého 50. výročí založení. Hravá výstava Play je součástí dlouhodobého projektu Orbis pictus aneb... Radany a Jiřího Waldových, který měl premiéru v červnu 2006 v Paříži. Výstava si klade za cíl aktivně zapojit návštěvníky do tvůrčího uměleckého procesu - v přízemí proto najdou vymoženosti jako Točící stůl nebo Gumičkový obraz a stohy papírů na kreslení, kde se nejvíc vyřádí děti (přítomní dospělí naopak ocení zda umístěná Křesla ticha). Expozice svou interaktivitou připomíná Technickou hernu muzea, kde také platí zásady "dotýkejte se, zkoušejte, pozorujte a poznávejte".

Pojďte, pane, budeme si PLAY

Varhanní bicykl, Motýl zpěvavý, Znějící koule či Tubusy, zvuky-vyluzující zařízení ve druhém patře, je možná naopak lepší držet od dětí dál. Na roztodivné exponáty se totiž hraje hlavně mlácením dalšími předměty, a mrňousi zjevně neznají rozumnou míru hladiny hluku. Nejzajímavější část výstavy se nachází v nejvyšším patře, kde se v přítmí srovnatelném s atmosférou nočního klubu návštěvníci mohou v klidu věnovat míchání barev světla, zkoumání lomu světla přes čočky a sledování dalších fyzikálních vymožeností. Na Golemu, jakémsi podsvíceném pískovišti, budou kreslit "světelným prstem", a u Zvonice, která vypadá jako ze hry The Neverhood, zase zjistí, že zvony k čištění odpadu mají i kreativní akustické využití.

Ve stejném prostoru lze nahlédnout do Duše plastů nebo rozpohybovat kovové součástky na Magnetickém stole, které v odrazu na zdi vytvářejí krajky a krajiny. A až rozezníte harfu se světelnými strunami, budete si připadat jako ve sci-fi filmu. Do rytmu neviditelných stun pak mohou ostatní tančit ve světlech Majáku a nebo před plátnem světelné instalace Barevných stínů. Zdá se, že v jednoduchosti je krása - právě zde strávili návštěvníci vernisáže nejvíc času a nafotili nejvíc fotek. Kdo by také odolal obrázku černé siluety s barevnými stíny...

Soudě dle fotografií z výstavy v pražském Mánesu je brněnská verze chudší, a to jak množstvím, tak i atraktivitou vystavených objektů. Na druhou stranu je možné, že se výstava "rozběhne" až díky aktivitě návštěvníků, o tom se však krátce po jejím zahájení můžeme jen dohadovat.