I Love Brno

Brněnští radní podpořili myšlenku rozšíření dálnice D1 v okolí Brna na tři pruhy v obou směrech. Hlavním argumentem je lepší dopravní dostupnost pro obyvatele okolních vesnic. Jedná se ale pravděpodobně o vzdálenou hudbu budoucnosti, na výstavbu totiž zatím nejsou peníze. Zároveň je diskutabilní, zda by rozšíření hlavní tuzemské dálnice v úseku Kývalka - Mirošovice vůbec nějaké zlepšení dopravy přineslo. Nikdo se totiž zatím nezeptal, zda právě individuální automobilová doprava je ten pravý a perspektivní způsob, jak se ve městě a jeho okolí pohybovat.

Dlouhodobější pohled do budoucna totiž našim zastupitelům chybí, vždyť právě v úseku od Kývalky na Brno se nedávno investovaly peníze do protihlukových stěn (které si přilehlé vesnice zcela pochopitelně vyžádaly). A sotva firma Inter-stav dokončila tuto stavbu za 96 milionů, přijdou radní s myšlenkou tří pruhů, jež by znamenaly demontáž celé stěny? Tomu se říká prozřetelné plánování. Ale opusťme dálnici, která vlastně auta jen pomáhá přiblížit městu Brnu. Sice se díky jejímu rozšíření možná dostaneme k moravské metropoli rychleji, ale cesta do centra bude pak ještě větším utrpením.

Začátkem loňského roku bylo v Brně evidováno téměř 235 tisíc vozidel (toto číslo ale nemluví o tranzitní dopravě a ostatních mimobrněnských vozidlech). Naše město ale vzhledem ke svému historickému půdorysu nemá na takovou dopravní zátěž kapacitu. Oproti kosmopolitním evropským centrům se sice jevíme jako vesnice, kde každý dojde pěšky, ale bohužel málokdo si to uvědomuje. Ačkoliv je celková parkovací plocha v Brně jen tři kilometry čtvereční, řidiče to evidentně neodrazuje od každodenního boje o jakékoliv odstavné místo pro svého plechového miláčka. A radnice je v tom podporuje, automobilová doprava má v Brně zelenou, ostatní způsoby dopravy prozatím zůstávají na okraji zájmu.

Pojďme si teoreticky odhadnout náklady na individuální automobilovou dopravu v Brně. Jinými slovy: kolik nás naše auta stojí. Máme tu 235 tisíc vozidel s průměrnou pořizovací cenou 160 tisíc korun. Pokud tyto náklady rozpočítáme na třináct let (průměrné stáří auta v ČR), tak ročně za pořízení svých aut Brňáci vynaloží téměř tři miliardy korun! Takový obyčejný Čech najede ročně devět tisíc kilometrů (např. Němec až čtrnáct tisíc kilometrů), což při průměrné ceně pohonných hmot lidových 33 Kč/l znamená dalších cca 20 tisíc korun na jednoho obyvatele. Abychom se ale drželi jen nákladů na provoz po Brně, což je obtížné přesně určit, počítejme jen s polovinou, tedy deseti tisíci ročně. Pro všechna brněnská auta by to ale stejně dělalo 2,35 miliardy korun jen za pohonné hmoty! Když připočítáme další náklady jako povinné ručení, servis či STK, dostáváme se v součtu k celkovým ročním nákladům na automobilovou dopravu po Brně minimálně osm miliard korun. Tyto peníze neváhají lidé za „pohodlnou“ dopravu autem utratit. Ještě dodejme, že průměrná obsazenost auta v městském provozu činí méně než 1,5 člověka – většina aut jezdí po Brně pouze s řidičem.

Naproti tomu městská hromadná doprava v Brně ročně přepraví 370 milionů cestujících. V roce 2009 město pokrylo ztrátu při zajišťování MHD částkou 1,2 miliardy korun. Investiční dotace pak činily 230 milionů korun. Celkově tedy lze mluvit o odhadních nákladech jeden a půl miliardy korun. Jak je na první pohled vidět, náklady na hromadnou dopravu jsou několikanásobně nižší než na dopravu automobilovou. A to zde vůbec nezohledňujeme náklady města na údržbu, opravy a budování komunikací, které MHD nepotřebuje. Nepoměr je pak ve skutečnosti ještě mnohonásobně vyšší.

Jakkoliv se Brno snaží o investice např. do cyklistické dopravy (výstavba cyklostezek a tras Svratecká, Svitavská, Studentská, Průmyslová a Starobrněnská), Brňané ještě nejsou na přerod v tzv. zelené město připravení. Bude nutné nastoupit radikálnější proměnu, která zahrnuje např. výstavbu záchytných parkovišť na periferii (Park and Ride, poskytující parkovné za symbolickou částku plus levnější jízdné MHD), případně zavést tzv. zelené Umweltzony, jako je tomu v Německu, kde lidé platí za vjezd autem do centra.

Kdyby se měla problematika dopravy vztáhnout do kontextu např. se zjištěním, že třetina Čechů má nadváhu, nebo že rapidně přibývá kardiovaskulárních nemocí, byl by z tohoto článku hotový elaborát. Ale o to nyní nejde. Ostatně stejně jednoho dne dojde i tomu nejvyrovnanějšímu řidiči trpělivost, a pak možná vystoupí a dojde pěšky. Není to nereálné, velikost Brna je oproti skutečným velkoměstům nepatrná. A jistě by se nám tu žilo lépe, kdybychom se nemuseli proplétat kolonami stojících aut.