Mladí zahradníci bojují za svou školu
Do boje za záchranu Střední odborné školy zahradnické v Brně-Bohunicích vyrazili její žáci i místní radnice. Protestují proti plánu krajských radních bohunickou školu přesunout do učiliště v Rajhradu. Nejistý je i osud budovy zahradnické školy, kterou navrhl věhlasný architekt Dušan Jurkovič.
Škola s více než stoletou tradicí výchovy jihomoravských zahradníků je nyní v ohrožení. Již v roce 2004 byly sloučeny školy v Bohunicích, Rajhradu a Želešicích do jednoho subjektu s názvem Střední odborná škola zahradnická a Střední odborné učiliště Rajhrad, ale zůstala zachována výuka ve dvou pracovištích. A právě žáci z bohunického pracoviště na ulici Lány se mají 1. září 2011 stěhovat do Rajhradu. Kraj plánovaný krok odůvodňuje ekonomickými náklady, které má podle radních areál rajhradského učiliště oproti Bohunicím poloviční. Prázdnou budovu na Lánech s rozlehlými pozemky pak chce kraj odprodat nejvyšší nabídce.
Plánované sloučení by sice ušetřilo podle kraje zhruba 2,5 milionu ročně, ale vyžádalo by si 75milionovou dotaci, kterou kraj musí dát do rajhradského učiliště. To by v současnosti sloučení kapacitně nestačilo a bylo by nutné například vybudovat nový trakt se dvanácti třídami. To nahrává zastáncům opačné varianty, kdy by se učni z Rajhradu přesunuli do Bohunic, kde by stačilo školu rozšířit jen o šest tříd. Areál na Lánech by navíc vyžadoval jen opravu centrálního topení, což by přišlo na zlomek ceny, přibližně 10 milionů. Pak by měla bohunická škola i menší energetické výdaje než rajhradská. Nyní střední odborná škola hospodaří s pěti miliony ročně. Na svou činnost si částečně dokáže vydělat sama, pronajímá pozemky, skleníky, byty, poskytuje zahradnické služby, prodává květiny a provozuje také autoškolu. Zisk však škole přímo nezůstává a nemůže ho do svého rozvoje opětovně investovat. Poslední roky tak bohuničtí příslovečně „obrací každou korunu dvakrát“. Kraj, tedy zřizovatel školy, považuje její provoz za nákladný a dává jí jen omezené množství peněz.
Druhým argumentem pro opačný přesun nebo zachování obou pracovišť je tradice zahradnické školy. „Když se mluví o zahradnících, myslí se tím odjakživa Bohunice, máme prestižní jméno. Jezdíme na akce do zahraničí, zde pořádáme jarmark, výstavy, plesy. Když se přesuneme do Rajhradu, prestiž ztratíme a myslím, že to dopadne i na žáky, bude se jich hlásit méně,“ říká student Václav Sobol, který je iniciátorem petice za záchranu bohunické školy. Pod tu se již podepsalo přes 400 lidí včetně zástupců radnice městské části i odborné veřejnosti. Podporu studentům vyjádřil například i absolvent školy Zdeněk Sendler, který navrhl několik městských parků. Cílem petice je především informovat veřejnost o chystaném záměru kraje. „Rozhodli jsme se pro petici, aby se o sloučení nějakým způsobem dozvěděli lidi. Vše jde narychlo a utajeně, nevěděli o tom ani rodiče na třídních schůzkách, než jsme jim petici ukázali,“ vysvětluje Sobol. „Setkal jsem se i s reakcemi rodičů, že kdyby dopředu o přesunu věděli, dítě by na školu vůbec nedali.“ Na rozdíl od jiných tradičních řemesel, která se potýkají s úbytkem zájemců, má totiž zahradnická škola stabilní přísun nových žáků. Nyní jich studuje 300, velký zájem vyvolal i nedávno otevřený obor ekologie. Přesun mimo Brno by tak zájem o zahradnictví mohl ohrozit. Zejména brněnským by vadilo složité dojíždění, či méně přívětivý areál rajhradského učiliště. Na rozdíl od trendu masové výuky, kterou skrze slučování škol prosazuje kraj, si studenti i učitelé pochvalují domáckou atmosféru, jíž se vyhýbají i patologické jevy jako je šikana.
Zatímco podpisů pod petici přibývá, na vlastní škole se studenti s pochopením nesetkali. „Dal jsem petici na nástěnku, protože je to v zájmu školy i veřejnosti. Pan ředitel se o tom dozvěděl a přikázal ji okamžitě sundat,“ upozorňuje Sobol na zvláštní jednání ředitele Marka Kňažíka. Složitost situace si uvědomují i někteří učitelé: „Na jednu stranu žáky učíme o demokracii, svobodě projevu a když se odhodlají využít svá práva, zakážeme jim to. Na druhou stranu musíme ale také zůstat loajální vůči svému zaměstnavateli,“ zaznívá z jejich řad.
Areál bohunické školy v sobě kromě parku či skleníků skrývá za stromy také budovu původně Pomologického ústavu, kterou postavil v roce 1901 architekt světového rozměru Dušan Jurkovič. Její další využití je v případě prodeje nepředvídatelné. Může v ní být například hotel, ale pozemky se případný kupce může rozhodnout využít úplně jinak. Bohuničtí se obávají, že je za pár let místo parku bude lákat supermarket, či tam vyrostou sklady. Existuje tak snaha, aby byla budova vyhlášena za kulturní památku a musela být zachována. V současnosti je návrh v přípravném řízení u Národního památkového ústavu. „Jasnou prioritou je zachování zahradnické školy. V případě neúspěchu však budeme chtít, aby město s krajem pozemky směnilo a v budově by mohlo být třeba sanatorium, domov důchodců, nebo jiné využití sloužící veřejnosti,“ myslí si Antonín Crha, místostarosta Bohunic. Ten také vidí jako lepší variantu případně prodat rajhradský areál, který by měl větší využití i pro průmysl nebo podnikání než bohunická škola.
Nabízených variant je tedy několik. O návrhu kraje přesunout bohunické studenty do Rajhradu totiž musí ještě rozhodnout krajské zastupitelstvo. Do té doby šance studentů, že budou pokračovat ve své škole i po roce 2011, trvají. „Chtěl bych, aby si lidé udělali jedno odpoledne čas a přišli se sem podívat, i na relaxační procházku parkem s rodinou. Na vlastní oči by viděli, o co můžeme jako město přijít a doufám, že nás pak nějak podpoří,“ zve k návštěvě v odpoledních hodinách veřejně přístupného areálu Václav Sobol. Podpořit studenty podpisem petice můžete na bohunické radnici u místostarosty Antonína Crhy, na jeho webových stránkách, v knihkupectví Ryšavý Šimon na náměstí Svobody 8, nebo osobně v zahradnické škole u Václava Sobola. Kontaktovat jej můžete i na Facebooku, ve skupině Za záchranu SZŠ Lány 34.
