Dokáží happeningy v Brně vyburcovat veřejnost?
V předposlední březnový den se na náměstí Svobody konal avizovaný happening s názvem Nádraží na rozcestí – náš veřejný prostor. Od jedné hodiny odpolední kolem prostoru vedle velikonočních trhů postával hlouček mladých studentů, kteří lákali kolemjdoucí k dotvoření místa, ve kterém žijí.
Malováním krabic a stavěním kartonových hradeb se organizátoři snažili dát najevo, že každý z obyvatel Brna má právo rozhodovat o prostoru, který jej obklopuje. Podařilo se jim skutečně předat veřejnosti zamýšlené sdělení o neférovosti veřejných architektonických soutěžích?
Na den happeningu připadl nádherný slunný jarní den jako stvořený pro procházku po městě. Davům proudícím přes hlavní brněnské náměstí vítr pod nohy zaplétal kusy kartonu, ze kterých přítomní skládali kvádry. Děti se vrhaly po nádobkách se zářivými barvami a zvědavě si prohlížely chlapce s červeným nosem, který postaven do krabice brnkal na kytaru písničky podkreslující celou akci. Nejdůležitější část happeningu se však nacházela opodál – jednalo se o archy zavěšené mezi lavečkami popisující principy veřejné architektonické soutěže a pochybení, která zatěžují veřejné zakázky brněnských staveb jako je například oprava vily Tugendhat nebo stavba budovy Velkého špalíčku. Ty přitáhly pozornost starších obyvatel města Brna, na jejichž názory se vyptávali samotní organizátoři, pokud tedy zrovna nebyli v obležení zvědavců, kterým trpělivě objasňovali smysl celého odpoledne.
„K tématu veřejných soutěží jsem se dostal přes spolupráci s občanským sdružením Brno - věc veřejná a jejich projektem Brněnský Chodec 2009, který se zabýval právě architektonickými soutěžemi. Díky tomu jsem se seznámil s lidmi jako je architekt Osamu Okamura a nahlédl skrze ně do korupce okolo veřejných zakázek,“ vysvětluje popud k happeningu Martin Freund, jednadvacetiletý student psychologie na Masarykově univerzitě. Spolu s Tomášem Hlaváčkem, stejně starým studentem filozofie a mediálních studií, si dali za cíl upozornit na neschopnost města vytvořit podmínky k přidělení zakázek tomu skutečně nejlepšímu návrhu. „Architektonická soutěž je jedním ze skutečně účinných způsobů, jak zabránit klientelismu při předávání veřejných zakázek a podřídit tento proces společenské a odborné kontrole,“ říká Freund a dodává, že primárním cílem je informovat o věci veřejnost a zahájit veřejnou debatu.
Kromě Freunda a Hlaváčka se na organizaci akce podíleli jejich kamarádi, kteří si kvůli happeningu odskočili z přednáškového sálu nebo školní třídy. Večer se pak v kavárně Trojka sešli spolu s dalšími sympatizanty u projekce krátkého filmu o prostorách okolo Hlavního nádraží, který Freund a Hlaváček společně natočili. Došlo i na úryvky z připravovaného dokumentu o architektonických soutěžích, jež připravuje hlavní organizátorská dvojice.
„Bylo to příjemně nenásilné,“ pochvaluje si akci Tomáš Adamec. Přidává se k němu i Dagmar Husárová, podle níž akce měla smysl, za který se může sama postavit: „Mám Brno ráda, tak mě pochopitelně štve, že ho hyzdí Špalíček v centru, které má krásný historický výzor. Nehledě na to, že nechápu jak může město schválit tolik heren a pochybných lokálů s výherními automaty na Lidické.“ Její kamarádka Martina Jiříčková vidí věc trochu jinak: „Nápad akce se mi líbí, ale třeba taková Omega mi nevadí. Vždyť po naší generaci by měl taky zbýt nějaký hmatatelný odkaz,“ polemizuje s odmítavým postojem k moderní budově nákupního centra. „Jen nevím, jestli projekt přitáhl dostatek lidí, kolemjdoucí se u pomalovaných krabic příliš nezastavovali,“ uvažuje Jiříčková.
Avšak Martin Freund je s tím, jak happening dopadl, spokojen. „Byl to však pouze předvoj našich dlouhodobějších záměrů,“ vysvětluje. Akce bude pokračovat sérií přednášek na téma veřejného prostoru. První z přednášek, která se bude týkat diagnostiky stavu veřejných soutěží v Brně, proběhne 29. dubna. O dalších, které by již měly nabídnout konkrétní řešení situace, se ještě jedná. „Spolupracujeme s Fakultou architektury Vysokého učením technického. Vybraní studenti dostali řešení budovy nádraží jako ročníkovou práci. Zapojila se také Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, jejíž sociologové vypracují kvalitativní studii o nádraží a lidech kteří se v tomto prostoru pohybují,“ upřesňuje Freund.
Brněnské ulice se už nejednou staly místem kolektivní tvořivosti. O tom, jak dokáže být silná, jsme se přesvědčili například minulý rok při Muzejní noci, kdy Husovu ulici zaplnily nápisy a hrady z dlažebních kostek. Navíc brněnští studenti již několikrát v minulosti z recese zorganizovali události, kterým se v zahraničí říká poněkud záhadným pojmem flashmob. Jednalo se o celosvětově oblíbené akce jako freezing (podstatou je společně s kamarády na několik desítek sekund v domluvený čas zamrznout na místě mezi nic netušícími lidmi), veřejnou rozcvičku nebo polštářovou bitvu na náměstí. Na desátého dubna se už prostřednictvím facebooku šikují davy odhodlané sehrát hromadnou hru na schovávanou v prodejně IKEA. Všechny tyto akce jsou však striktně apolitické s cílem pobavit veřejnost (především však samy účastníky) a osvěžit veřejné prostory zaplněné uspěchanými lidmi.
